Vitajte ! ! !

Výraz telepatie je odvozen z řeckého slova tele (vzdálené) a pathe (cítění). Tento termín byl poprvé použit francouzským badatelem Fredrickem W. H. Myersem, zakladatelem SPR (společnosti pro psychický výzkum). Počátky zájmů o tento jev můžeme hledat v "mesmerismu" (Franz Mesmer), kde se říká, že telepatie spadá mezi největší fenomény, pozorované u zmagnetizovaných subjektů, kteří četli myšlenky přenášené nikoliv slovy, ale pouhou myslí.

První telepatický pokus.

Jdete-li po ulici a chcete, aby se před vámi jdoucí osoba ohlédla, co učiníte? Jděte s ní stejným krokem, tedy rytmicky, vykročí-li ona osoba pravou nohou, abyste vykročili taky pravou, zvedá-li levou, vy byste současně zvedli také levou nohu. Při tom rytmicky dýchejte a zírejte jí upřeně na záď hlavy s pevným přáním nebo rozkazem, aby se ohlédla. Výsledek vás hned poprvé překvapí.

Druhý telepatický pokus.

Je již obtížnější. Požádáme nějakou osobu, aby usedla pohodlně na židli ve vedlejším pokoji a snažila se na nic nemyslit. Usedneme rovněž na židli a nyní rytmicky dýchajíce koncentrujeme se například na rozkaz, aby vstala a usedla na židli jinou, nebo aby svlékla kabát, otevřela dveře apod. Pokusná osoba je jakousi zvláštní neodolatelnou mocí nutkána k provedení našeho rozkazu. Po několika pokusech můžeme vyměnit úlohy, abychom se naučili být vysílateli i příjmateli.
Postavíme se zpříma za pokusnou osobu sedící na židli s uzavřenýma nebo zavázanýma očima. Vezmeme kousek čistého papíru, nakreslíme na něj jednoduchý obrazec, jako např. trojúhelník, čtverec, kruh apod. a rytmicky dýchajíce koncentrujeme se na obrazec s pevným přáním, abychom jej přenesli do vědomí sedící osoby. Pokusná osoba si uvědomí obrazec buď intuitivně, t. j. vyvstane v ní náhle představa například o kruhu nebo i jasnovidně, kdy vidí kruh zřetelně svým vnitřním zrakem. Pak můžeme přistoupit k obrazcům složitějším, napsaným slovům nebo větám. ( viz. Zenerovy karty ).

Třetí telepatický pokus.

O existenci telepatických jevů se sami můžeme přesvědčit pokusem:

Pokusné osobě zavážeme oči, usedne ve vedlejším pokoji ke stolu, dáme ji tužku a papír s tím, aby po daném znamení nakreslila obrazec, který prvně přijala. Vysílatel kreslí na vlastní papír v první místnosti čtverec, kruh, hvězdu, ptáka, květ, stůl apod. Obě kresby se pak porovnávají.